Hubert Gessner a Kroměříž

KROMĚŘÍŽ

Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I. v Kroměříži

Hubert Gessner, projekt: 1904–1908

Havlíčkova 1265

nemovitá kulturní památka (celý areál)

Kroměřížský areál psychiatrické léčebny nacházející se na ploše 26 hektarů byl ve své době nejmodernějším ústavem tohoto typu v monarchii a jedním z nejmodernějších vůbec. Byl také jedním z nejnákladnějších projektů moravské samosprávy, ale především je největším architektonickým dílem reprezentujícím wagnerovskou modernu a nejrozsáhlejší a nejucelenější secesní realizací u nás. Mistrovské dílo Huberta Gessnera.

Na počátku 20. století byly na Moravě dva ústavy pro duševně nemocné: v Brně a ve Šternberku, jejich kapacita ale byla na přelomu 19. a 20. století přeplněná. V červenci 1902 bylo rozhodnuto o výstavbě třetího ústavu, pro Kroměříž se zemský sněm rozhodl v říjnu 1903. Z 38 projektovaných budov připadalo 19 pro pacienty, 15 pro administrativní a hospodářské účely a čtyři pro zemědělskou kolonii. Stavba byla zahájena v dubnu 1905, slavnostní otevření areálu zemského léčebného ústavu pro choromyslné se konalo 10. a 11. července 1909. Zařizování ústavu se protáhlo až do roku 1912, kdy zemský výbor uzavřel stavební účty.

Hubert Gessner byl zaměstnanec zemského stavebního úřadu; stavební plány z let 1904 až 1908 nesou jeho jméno a jsou označeny moravským zemským stavebním úřadem. Pod Gessnerovým vedením se zaměstnanci úřadu věnovali projekční práci a až do dokončení areálu se angažovali i při vedení stavby. Podle vyjádření Gessnerovy dcery projektováním kroměřížské léčebny vydělal architekt peníze na stavbu svého vídeňského domu.

Řád architektury jako by byl v areálu postaven proti chaosu šílenství. Výsledek byl dílem intenzivní spolupráce architekta a brněnských projektantů a psychiatra Vincence Návrata, prvního ředitele ústavu, který navštívil nejmodernější psychiatrické kliniky v Rakousku, Německu a Belgii a který pravidelně prosazoval z medicínských, ale i ekonomických důvodů změny stavebních plánů. Návrat propagoval v léčebné praxi moderní zásady, které proti dosavadnímu pojetí držení nemocných za zdmi a mřížemi nabízely léčbu „při otevřených dveřích a většinou bez jakéhokoliv oplocení“, důraz byl kladen také na tzv. rodinnou péči, kdy léčba probíhá mimo ústav, ovšem pod odborným dohledem, a na zakládání zemědělských kolonií, kde nemocní pracovali. Těmto vizím odpovídalo urbanistické a částečně i architektonické řešení: racionální uspořádání se stávalo nástrojem terapie, žádoucí byl přátelský a laskavý charakter staveb.

Kroměřížský ústav byl vybudován jako uzavřený a soběstačný útvar, obsahující v malém měřítku vše, co je charakteristické pro architekturu metropole: kostel, náměstí s obeliskem (k jeho vztyčení nakonec nedošlo), správní budovu zastupující radnici, provozní a hospodářské zázemí.