Budova Staré radnice má renesanční jádro.
Dnešní podobu dostala jednak pozdněbarokní přestavbou (1797-1798), jednak rekonstrukcí v roce 1943.
O opravách radnice ze závěru 18. století, které měly podpořit snahu města o získání tzv. magistrátu, ve
spisu městského písaře Johanesa Sušila čteme: „Rathaus starý přednější klobucký, který hrubě jsoucí nebyl,
poněvadž v něm na vrchním placi nic víc, jenom jedna radní světnice a druhá pro písaře se vynacházela a
jedna komora dřevěná pro drva, pak jedna světnice dřevěná při dveřích rathausních postavená a v prostřed
střechy rathausnej věžka dřevěná, deskama obitá, a ta již velmi zešlá stála. V spodním placi maštal,
arest s dřevěným a dost špatným tlem přikrytý a vážnica pod radní světniců jedině sklepená byla.
Slovem ten starý rathaus tak v špatným stavu se nacházel, že žádnému městskému domu podobný nebyl.“
Po popisu nevalného stavu radnice (v roce 1790 požádali Jan Bureš a Florián Fusek, zda mohou pod
radnicí vystavět kvelby, přičemž se měli zavázat k vybudování světnice v patře radnice na vlastní náklady)
přechází Sušil k jádru věci: „Na rathausi tehdy starém klobuckém pohodlnost žádná pro magistrát nebyla a
příjmy obecné taky skrz vrchnostenské nepravé důkaze vyvrácené byly (...). Měšťani klobučtí ale vidúce,
že oni svú jurisdikci na žádný jiný způsob obdržet nemůžou, jedině až jsoucí rathaus pro manipulírování
svého magistrátu míti a obecné důchody nejméně již na 600 zl. ročně vykázat v stavě budou, tak se nejprv o
první potřebu starali a v staré rathausi všechno, co nejsoucího bylo, zbořili a jej do nového stavu, tak
jak se tenkráte vynachází, přivedli. Poněvadž Klobučani dokonale zkusili, že vrchnost illešházká jich na
všechen způsob umořiti, zničšiti a o jejich jurisdikci konečně připraviti chce, tehdy aby zasejc při skrz
rathaus vyšetření nepadli, k rathauským starým zďám vpředu, kde věža stojí, ten celý kus, počnúce od
druhých dveří rathausních na vrchu týž 2 světnice, jeden kvelb a vážnicu na spodku znovu zbudovali a vystavili.
A ta jediná příčina renovírování rathausa tohoto byla, aby totiž město Klobúky k svému předešlému právu
jurisdikcí přijít a takové zasejc obdržet mohlo.“ Klobučané financovali stavbu z dobrovolných darů.
Stará radnice je dnes sídlem městského muzea, návštěvníci si zde mohou prohlédnout expozici Pravěk jižního Valašska,
dokumentující nejstarší osídlení naší oblasti, ve velkolepé síni Staré radnice se konají výstavy, přednášky, besedy a koncerty.
Literatura: P. Odehnal: Z příběhů města Valašské Klobouky. Valašské Klobouky 2005.
