Od roku 1356 měly Klobouky právo hrdelní. K základnímu materiálnímu
vybavení hrdelních tribunálů patřily vězení, pranýř a popraviště
Pranýř, který dnes stojí v parku před valašskoklobouckým muzeem, se v dochovaných pramenech
neobjevuje. Jedná se o jeden z nejstarších dochovaných pranýřů u nás: lze jej datovat
(především na základě typologie) do druhé poloviny 16. století. Do poloviny či druhé poloviny 16.
století jsou z České republiky datovány již jen pranýře v Jaroslavicích, Morkovicích, Oleksovicích,
Přídolí (u Českého Krumlova), Strachoticích, Šatově a ve Vyšším Brodě.
Valašskokloboucký pranýř je vysoký 143 cm a má podobu pískovcového osmihranu
s dolním obvodem 125 cm a horním obvodem 120 cm, po hranách se na něm pravidelně
střídají vertikální pásy, a to píšťaly, vložené do kanelur, s provazcem.
V horní části sloupu jsou čtyři otvory, pro řetězy, pouta či obojek.
Literatura: P. Odehnal: Valašskokloboucké městské soudnictví v 16.-18. století. In: Zlínsko od minulosti k současnosti 18, 2001, s. 81–96.
